Řeka Kyjovka pramení v pohoří Chřiby v nadmořské výšce 512 m a celková délka toku se uvádí 86 km. Krom nejhornějšího toku pomalu teče směrem na jih malým spádem nížinou Vídeňské pánve. Většina toku je narovnána, zregulována a spíše než řeku připomíná rovný zavlažovací kanál. Výjimkou je dolní úsek pod Lanžhotem od přítoku Svodnice do ústí do Dyje, kde se zachovalo z velké části původní meandrující koryto a Kyjovka zde protéka uprostřed největšího komplexu lužních lesů ve střední Evropě. Bohužel vliv regulace a hospodaření z hořejší části negativně ovlivňuje kvalitu vody a velké množství bahna spláchnutého z polí kolem řeky zanáší její koryto. Zajímavostí je, že Kyjovka dříve ústila do řeky Moravy a levostranným přítokem řeky Dyje se stala až po vodohospodářských úpravách, které proběhly na přelomu 18. a 19. století.
Kyjovka mě ke splutí lákala už dlouho, ale odhodlal jsem se až letos (2012). Přidal se ke mě kamarád Jura, velký milovník přírody a tak jsem byl rád, že na tu plavbu do neznáma nebudu sám. Úsek z Lanžhota k ústí měří asi 13 km a vzhledem k četným překážkám v podobě spadaných stromů nám plavba trvala 5 hodin.
Začátek naší plavby byl u mostu silnice 425 z Lanžhota do slovenské obce Kúty.
Od mostu až po ústí Svodnice říčka pomalu proudí loukami v upraveném zahloubeném korytě. Původní meandry zde byly narovnány v 70. letech minulého století.
Rybář s čeřínkem domácí výroby u ústí Svodnice. Ryby v Kyjovce rozhodně žijou a rybářů jsme potkali nečekaně několik.
Hned první dřevem zatarasený úsek za Lanžhotem pro nás představoval šokující zjištění, že lidé kanalizaci střední Kyjovky chápou doslava a když se říčka konečně osvobodí z těsných hrází a betonových břehů, lidé zhora posílají nehorázný bordel a ten se hromadí za spadlými stromy až do další povodně, která veškerý ten humus roznese do okolních lužních lesů.
Po splutí Kyjovky je potřeba pokračovat dále po Dyji až za soutok s Moravou, protože první legální přístup k řece je most z Hohenau do Moravského Svatého Jána. Je to asi hodina plavby.
